Poradna: Může mi exekutor zablokovat účet v zahraničí?

Exekutor může velmi jednoduše zjistit, u které banky v ČR máte účet. Stačí mu na to jeden dotaz do centrální evidence bankovních účtů u ČNB. S hledáním účtu v zahraničí to má exekutor složitější. Není to pro něj ale nic nemožného. Stejně tak, jako zablokování účtu v zahraničí, nebo zabavení majetku v jiné zemi. Zvláště, pokud to bude v některé zemi v EU.

Dobrý den, zajímalo by mě, jestli může exekutor zablokovat i účet v zahraničí. Pokud bych si například založil účet u nějaké banky na Slovensku, nebo třeba v Německu, a nechal si tam posílat peníze, mohl by mi exekutor, takový zahraniční účet zablokovat? A jak vlastně exekutor zjistí, kde mám účet? Má vůbec šanci zjistit, že mám účet u zahraniční banky mimo ČR?

Děkuji za radu.

Jak exekutor zjistí, kde mám bankovní účet?

Exekutor má různé nástroje, jak zjistit, kde má dlužník bankovní účet. Při hledání bankovního účtu v ČR, exekutorovi značně usnadňuje práce Centrální registr bankovních účtů. Ten provozuje Česká národní banka, a jsou zde uvedeny informace, o všech bankovních (nebo úvěrových a jiných podobných) účtech v ČR. A to jak u českých bank, tak i u poboček zahraničních bank, které působí na území ČR.

Exekutorovi tak stačí poslat jednoduchý dotaz přes datovou schránku, a více méně obratem ví, u které banky máte v ČR účet.

Pak už může kontaktovat přímo konkrétní banku a nařídit zablokování bankovního účtu dlužníka.

Může exekutor zjistit, že mám účet v zahraničí?

Exekutor se může dopátrat i toho, že máte účet u zahraniční banky. Zvláště pokud to bude u nějaké banky v rámci EU.

Tam už ale exekutor nemusí mít k dispozici nějaký centrální registr všech bankovních účtů, a tak to pro něj může být pracnější. Někdy je nutné kontaktovat všechny (nebo jen vytipované) banky, s příslušným dotazem.

Při počtu zemí v EU, a počtu národních/nadnárodních bankovních společností, je to už poměrně mravenčí práce.

Jak exekutor zjistí účet v zahraničí?

Záleželo by tedy i na tom, zda by měl exekutor nějaké informace/signály o tom, že má dlužník nějaké finanční prostředky na zahraničním účtu. Nebo, pokud by se jednalo o vymáhání nějaké vyšší sumy, kdy by měl exekutor dostatečně velkou motivaci toto úsilí vyvinout.

Větší riziko, odhalení účtu v zahraničí, je asi pro dlužníky, kteří tento účet používají již delší dobu, nechávají si tam posílat výplatu ze zaměstnání apod. V takovém případě o tom, že máte účet v zahraničí, zůstává jasná „stopa“, které se exekutor může snadno chytit.

Poznámka: I exekutor je ve výsledku „jen běžný podnikatel“ – i jeho cílem je maximalizace zisku, při minimálních nákladech. Pokud se bude jednat jen o vymáhání nějaké menší částky, pak vynaloží jen malé úsilí (většinou využije jen nejdostupnější, co nejvíce automatizovaná řešení). Pokud by se ovšem jednalo o nějakou významnou sumu, motivace pro exekutora (a jeho případný zisk) bude vyšší. Exekutor často pracuje za % z vymožené částky.

Může exekutor nechat zablokovat účet v zahraničí?

Hodně bude záležet na tom, o jaké „zahraničí“ se bude jednat. Jestli to bude zahraniční země v rámci EU nebo mimo EU.

Speciálně Slovensko (nebo i Německo), jsou v tomto ohledu poměrně „rizikové“. Jsou to první místa, které logicky napadnou každého dlužníka (a tedy i exekutora), který se snaží schovat peníze před exekutorem.

V zahraničí už exekutor nemá takové pravomoci, jako v ČR. Pokud se ale bude jednat o některou zemi v rámci EU, může exekutor poměrně jednoduše kontaktovat místního exekutora a postupovat ve spolupráci s ním.

V rámci zemí EU, je to pro exekutora velmi snadné. Navíc existují i věci, jako Evropský exekuční titul nebo Evropský platební rozkaz.

Exekuce na účet (nebo i na majetek či příjmy), v zahraničí u zemí EU, tak pro českého exekutora nepředstavuje nic složitého.

Exekuce na majetek nebo účet v zahraničí (i mimo EU)

Jiné je to u zemí mimo EU. Tam už bude hodně záležet na tom, o jakou konkrétní zemi by se jednalo. A jaké jsou vztahy této země s EU nebo přímo s Českou republikou.

V takovém případě je možné využít různé mezinárodní smlouvy. Obvykle se to ale řeší až v případech, kdy se jedná o vymáhání nějaké vyšší částky.

Mohu si během exekuce založit účet v zahraničí?

I když jste v exekuci, můžete si založit další bankovní účet. Klidně i v zahraničí. Tím nic neporušujete.

Pokud si ale na takový zahraničí účet začnete posílat peníze (například výplatu či jiné příjmy), a budete je schovávat před exekutorem, mohlo by to být následně vyhodnoceno soudem, jako maření výkonu exekuce (soudního rozhodnutí), což by už mohl být trestný čin.

Vzhledem k tomu, že exekutor má u zemí v rámci EU velmi slušnou možnost zjistit, kde máte účet a že vám tam chodí peníze, pak je to pečlivém uvážení, zda se do takového řešení exekuce vůbec chcete pouštět.

Chráněný účet pro dlužníky v exekuci v roce 2021

V roce 2021, by měl být pro dlužníky k dispozici i tzv. „chráněný účet“. Jednalo by se o bankovní účet, který by si mohl zřídit dlužník v exekuci.

Tento účet by nahlásil příslušnému exekutorovi/soudu, a účet by nemohl být zablokován. Na tento účet by si mohl dlužník nechat posílat peníze (např. sociální dávky, na které se nevztahuje exekuce, nebo nezabavitelnou část výplaty apod.)

Od roku 2021 by tak už nemělo být nutné, řešit exekuci účtem u zahraniční banky.

  1. Dobrý den , bydlím a pracuji ve Švýcarsku , kde mám půjčku a dlužím 56.000 CHF ( cca 1.400.000kč). bohůžel se z rodinných důvodů budu muset po 6ti letech náhle přestěhovat zpět do Čech,vše tu zanechat a obávám se ,že nebudu schopen nadále vysoké splátky v Čechách splácet. Chci se zeptat jestli je možné pozdeji vymáhat dluh v České Republice ze Švýcarska ,které je mimo EU a čemu se případně vyvarovat.

      1. A mohl bych prosit o radu ,co v takové zoufalé situaci dělat ? Napadá mne pouze si vzít v Čr další úvěr , abych získal čas , jenže tím nic nevyřeším 🙁 co se dá v takových situací dělat ? Děkuji

    1. Theoreticky ano, prakticky (téměr) nikoli.

      Normálně se zkus s věřitelem domluvit. Střelím příklad od boku: v CH jsi vydělával, netto, Kč 350,000.00, v ČR budeš vydělávat Kč 28,000.00. V CH jsi splácel měsíčně Kč 60,000.00, nabídneš věřiteli Kč 5,000.00, ber, nebo si běž k soudu. Věř mi, že se domluvíte (třeba na šesti tisících).

      Protože on, jinak, bude muset nejprve počkat, až mu budeš dlužit vymahatelně podle příslušné smlouvy, několikrát Tě obeslat, i když už v CH nejsi (novou adresu mu nedávej, komunikuj emailem!), pak podat žalobu k soudu, zaplatit poplatky, soudu zamlčet to, že jsi v ČR, a že jsi se snažil s ním domluvit, nemůže, takže CH soud se Tě bude snažit obeslat v ČR (skrze mezinárodní justiční spolupráci na základě bilaterálních dohod), což – věř mi – se mu podaří, arciť mu to bude trvat třeba rok, pak Ty se můžeš bránit – že za to nemůžeš, že rodina etc., a že jsi se snažil, a jaká je reálná ekonomická situace v ČR etc., a nakonec taky ten soud může prohrát. A i když ho vyhraje, theoreticky, tak pak bude další dva roky trvat, než u nás někdo, na tu částku, nařídí exekuci, a vždy ta exekuce bude podle práva příslušné země, zde tedy podle našeho práva, a z Kč 28,000.00 netto je srážka, pro ženatého otce, dvou dětí, Kč 3,800.00, pro svobodného Kč 6,566.00, takže by si, bouráci, moc nepomohli. 🙂

  2. Blbost. Celý článek je plný absolutních nesmyslů.

    Pokud se týká výkonu českého rozhodnutí, který je v moci práva a vykonatelný, mimo Českou republiku, tak obecný postup je takový:

    1. oprávněný si musí nejprve zjistit, zda-li má Česká republika, s příslušnou zemí, oboustrannou dohodu o justiční spolupráci v tomto směru, pakliže nemá, má oprávněný smůlu, pakliže má přijde na pořad bod 2,

    2. oprávněný si opatřit opis rozhodnutí s doložkou moci práva a vykonatelnosti, a následně jeho superlegalisovaný překlad, opět, jsou tři možnosti:

    a) příslušný stát uznává platnost „českých razítek“ na základě oboustranné dohody (zpravidla země EU a EHK), pak postačí normální překlad místopřísežným tlumočníkem,

    b) příslušný stát neuznává platnost „českých razítek“, avšak uznává (superlegalisovaný) překlad českých místopřísežných tlumočníků, pak si nechá oprávněný, u našeho místopřísežného tlumočníka, vyhotovit tzv. úřední překlad, a následně jej vidimuje apostillou,

    c) příslušný stát neuznává ani platnost „českých razítek“, ani platnost překladu našich místopřísežných tlumočníků, pak si musí oprávněný nejprve opatřit superlegalisovaný opis rozhodnutí s doložkou moci práva a vykonatelnosti (tj. stejnopis rozsudku s kulatými razítky doručí ministerium spravedlnosti, nebo zahraničních věcí, a ten opatří stejnopis apostille), a následně se obrátit na zastupitelský úřad příslušného státu, který mu zajistí úřední překlad superlegalisovaného rozhodnutí podle práva příslušné země,

    3. oprávněný se obrátí, pořadem práva občanského, návrhem na uznání moci práva a vykonatelnosti na příslušný soud země, od které pak bude žádat výkon práva z takového rozhodnutí plynoucího; dá-li soud návrhu místo a uzná jej právem, deklaruje toto rozsudkem, který nabude moci práva a stane se vykonatelným,

    4. až takové rozhodnutí cizozemského soudu je ekvivalentem k našemu exekučnímu titulu, a až na jeho podkladě může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) podle práva příslušné země, a v mezích a postupy, které právo cizozemské připouští.

    Tento postup platí všeobecně, a v rámci EU jsou z něj jisté výjimky:

    1. za určitých podmínek je rozsudek, v moci práva a vykonatelný, soudu České republiky vykonatelným rozhodnutím v rámci celé EU, tzn. odpadá řízení před cizozemským soudem o uznání dluhu,

    2. s výjimkou Slovenské republiky, jejíž právo považuje češtinu za slovenštině rovnocenný jazyk, a kde tedy překlad vůbec potřeba není, postačí český ověřený překlad rozsudku do jednacího jazyku soudů příslušné země,

    3. s „prostým“ úředním překladem se lze, tedy, obrátit na soudního vykonavatele, vykonavatelský soud či exekutora (podle práva příslušné země) s návrhem na výkon rozhodnutí.

    Pořád píši o oprávněném a exekutor nikde, že? Logicky.

    Exekutor vykonává úkony exekučního soudu, a exekuční soud, jako orgán výkonné moci, je vázán zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretensí, tj. zásadou, že co mu platné právo výslovně nedovoluje činit, činit nesmí. Exekuční soud je oprávněn, pouze a jen, k těm úkonům, které mu přísluší podle občanského soudního řádu a exekučního řádu, a v tom zjišťování majetku občana ČR na území jiného státu, prostě a jednoduše, není, brání v tom poněkud tzv. zásada teritoriality. Exekuční soud v ČR může řešit majetek dlužníka (bez ohledu na jeho státní příslušnost a / nebo skutečné bydliště), který legálně drží na území ČR.

    Pokud se budeme bavit o občanu ČR, který má majetek mimo území ČR (lhostejno, zda-li má na území ČR skutečné bydliště, či-li nic), pak jediný, kdo toto může řešit, je oprávněný.

    V rámci EU to není žádný nepřekonatelný problém, prostě si požádá soud, aby mu vyplnil formulář pro tzv. evropský exekuční titul, většinou bude vyžadován překlad, takže si opatří úřední překlad (superlegalisace netřeba), a pak si podá návrh na výkon rozhodnutí podle práva toho příslušného státu.

    Šlo-li by, např., o Spolkovou republiku Německo, tak SRN nemá systém „soukromých“ exekutorů, jako my, má systém soudních vykonavatelů (Gerichtsvollzieher), a jedině Gerichtsvollzieher je, de lege lata, oprávněn zjišťovat majetkové poměry dlužníka a smí, jako jediný, zabavovat movité věci. Určitý výkon rozhodnutí (jako třeba prodej nemovitosti) přísluší soudu (zde Amtsgericht, ekvivalent k našemu Bezirkgericht, tj. okresnímu soudu), a příslušný Amtsgericht rovněž dohlíží na činnost Gerichtsvollziehera. Je dána místní příslušnost, Gerichtsvollzieher je státní úředník.

    Takže, s překladem evropského exekučního titulu by se oprávněný obrátil na Gerichtsvollziehera, a ten by provedl výkon rozhodnutí podle spolkového práva. V praxi, protože je potřeba podat kvalifikovaný návrh, komunikovat s Gerichtsvollzieherem (a nejen v případě obrany povinného), případně i s Amtsgerichtem / Landesgerichtem, obrací se oprávnění na advokáty, u nás, kteří se německému právu věnují, a oni toto všecko zajistí.

    Mimo EU se to neřeší, pokud nejde o millionové částky, protože ty náklady s tím jsou vysoké, a značná je i časová náročnost.

    Pokud by nastala situace, že občan ČR, se skutečným pobytem na území ČR, by si zřídil účet na území jiného členského státu EU, tak – opět – pokud na něj nebude převádět statisícové částky, tak se to řešit moc nevyplatí. Pokud občan ČR pracuje v ČR, tak se srážkám ze mzdy stejně nevyhne, a pokud si nezabavitelnou částku, kterou mu zaměstnavatel (třeba v hotovosti) vyplatí odešle na cizozemský účet, nikoho tím nepoškozuje, ta částka je jeho, to judikoval opakovaně Ústavní soud. Pokud by si tam „ulíval“ nějaké peníze, tak odkud? Pokud by to byly pravidelné platby, tak by musely být z trestné činnosti, a pak, samozřejmě, byl-li by pořadem trestního práva procesního uznán vinným, není problém, takový účet obstavit (zařídil by trestní soud skrze justiční spolupráci). Pokud by to nebyly nepravidelné platby, opravdu chcete platit měsíčně EUR 43.00 německému Gerichtsvollzieherovi za to, že se podívá na účet a napíše vám email, že na něm nic nepřibylo? A i kdyby, pokud to budou řádově tisíce / jednotky desítek tisíc českých korun, vůbec mu na to nemůže sáhnout a nesáhne.

    Opět by byl potřeba advokát, protože pokud se, třeba u nás, žaluje někdo, kdo nemá české občanství, nemá na území ČR trvalý pobyt (ani skutečný pobyt), tak se nejprve musí určit příslušný soud, a protože v SRN je dána příslušnost soudního vykonavatele stejně, jako u nás příslušnost soudu, tak s tím si laik, byť by i brillantně ovládal vysokou němčinu, neporadí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.