Poradna: Může mi exekutor zablokovat účet v zahraničí?

Blbost. Celý článek je plný absolutních nesmyslů.

Pokud se týká výkonu českého rozhodnutí, který je v moci práva a vykonatelný, mimo Českou republiku, tak obecný postup je takový:

1. oprávněný si musí nejprve zjistit, zda-li má Česká republika, s příslušnou zemí, oboustrannou dohodu o justiční spolupráci v tomto směru, pakliže nemá, má oprávněný smůlu, pakliže má přijde na pořad bod 2,

2. oprávněný si opatřit opis rozhodnutí s doložkou moci práva a vykonatelnosti, a následně jeho superlegalisovaný překlad, opět, jsou tři možnosti:

a) příslušný stát uznává platnost „českých razítek“ na základě oboustranné dohody (zpravidla země EU a EHK), pak postačí normální překlad místopřísežným tlumočníkem,

b) příslušný stát neuznává platnost „českých razítek“, avšak uznává (superlegalisovaný) překlad českých místopřísežných tlumočníků, pak si nechá oprávněný, u našeho místopřísežného tlumočníka, vyhotovit tzv. úřední překlad, a následně jej vidimuje apostillou,

c) příslušný stát neuznává ani platnost „českých razítek“, ani platnost překladu našich místopřísežných tlumočníků, pak si musí oprávněný nejprve opatřit superlegalisovaný opis rozhodnutí s doložkou moci práva a vykonatelnosti (tj. stejnopis rozsudku s kulatými razítky doručí ministerium spravedlnosti, nebo zahraničních věcí, a ten opatří stejnopis apostille), a následně se obrátit na zastupitelský úřad příslušného státu, který mu zajistí úřední překlad superlegalisovaného rozhodnutí podle práva příslušné země,

3. oprávněný se obrátí, pořadem práva občanského, návrhem na uznání moci práva a vykonatelnosti na příslušný soud země, od které pak bude žádat výkon práva z takového rozhodnutí plynoucího; dá-li soud návrhu místo a uzná jej právem, deklaruje toto rozsudkem, který nabude moci práva a stane se vykonatelným,

4. až takové rozhodnutí cizozemského soudu je ekvivalentem k našemu exekučnímu titulu, a až na jeho podkladě může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) podle práva příslušné země, a v mezích a postupy, které právo cizozemské připouští.

Tento postup platí všeobecně, a v rámci EU jsou z něj jisté výjimky:

1. za určitých podmínek je rozsudek, v moci práva a vykonatelný, soudu České republiky vykonatelným rozhodnutím v rámci celé EU, tzn. odpadá řízení před cizozemským soudem o uznání dluhu,

2. s výjimkou Slovenské republiky, jejíž právo považuje češtinu za slovenštině rovnocenný jazyk, a kde tedy překlad vůbec potřeba není, postačí český ověřený překlad rozsudku do jednacího jazyku soudů příslušné země,

3. s „prostým“ úředním překladem se lze, tedy, obrátit na soudního vykonavatele, vykonavatelský soud či exekutora (podle práva příslušné země) s návrhem na výkon rozhodnutí.

Pořád píši o oprávněném a exekutor nikde, že? Logicky.

Exekutor vykonává úkony exekučního soudu, a exekuční soud, jako orgán výkonné moci, je vázán zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretensí, tj. zásadou, že co mu platné právo výslovně nedovoluje činit, činit nesmí. Exekuční soud je oprávněn, pouze a jen, k těm úkonům, které mu přísluší podle občanského soudního řádu a exekučního řádu, a v tom zjišťování majetku občana ČR na území jiného státu, prostě a jednoduše, není, brání v tom poněkud tzv. zásada teritoriality. Exekuční soud v ČR může řešit majetek dlužníka (bez ohledu na jeho státní příslušnost a / nebo skutečné bydliště), který legálně drží na území ČR.

Pokud se budeme bavit o občanu ČR, který má majetek mimo území ČR (lhostejno, zda-li má na území ČR skutečné bydliště, či-li nic), pak jediný, kdo toto může řešit, je oprávněný.

V rámci EU to není žádný nepřekonatelný problém, prostě si požádá soud, aby mu vyplnil formulář pro tzv. evropský exekuční titul, většinou bude vyžadován překlad, takže si opatří úřední překlad (superlegalisace netřeba), a pak si podá návrh na výkon rozhodnutí podle práva toho příslušného státu.

Šlo-li by, např., o Spolkovou republiku Německo, tak SRN nemá systém „soukromých“ exekutorů, jako my, má systém soudních vykonavatelů (Gerichtsvollzieher), a jedině Gerichtsvollzieher je, de lege lata, oprávněn zjišťovat majetkové poměry dlužníka a smí, jako jediný, zabavovat movité věci. Určitý výkon rozhodnutí (jako třeba prodej nemovitosti) přísluší soudu (zde Amtsgericht, ekvivalent k našemu Bezirkgericht, tj. okresnímu soudu), a příslušný Amtsgericht rovněž dohlíží na činnost Gerichtsvollziehera. Je dána místní příslušnost, Gerichtsvollzieher je státní úředník.

Takže, s překladem evropského exekučního titulu by se oprávněný obrátil na Gerichtsvollziehera, a ten by provedl výkon rozhodnutí podle spolkového práva. V praxi, protože je potřeba podat kvalifikovaný návrh, komunikovat s Gerichtsvollzieherem (a nejen v případě obrany povinného), případně i s Amtsgerichtem / Landesgerichtem, obrací se oprávnění na advokáty, u nás, kteří se německému právu věnují, a oni toto všecko zajistí.

Mimo EU se to neřeší, pokud nejde o millionové částky, protože ty náklady s tím jsou vysoké, a značná je i časová náročnost.

Pokud by nastala situace, že občan ČR, se skutečným pobytem na území ČR, by si zřídil účet na území jiného členského státu EU, tak – opět – pokud na něj nebude převádět statisícové částky, tak se to řešit moc nevyplatí. Pokud občan ČR pracuje v ČR, tak se srážkám ze mzdy stejně nevyhne, a pokud si nezabavitelnou částku, kterou mu zaměstnavatel (třeba v hotovosti) vyplatí odešle na cizozemský účet, nikoho tím nepoškozuje, ta částka je jeho, to judikoval opakovaně Ústavní soud. Pokud by si tam „ulíval“ nějaké peníze, tak odkud? Pokud by to byly pravidelné platby, tak by musely být z trestné činnosti, a pak, samozřejmě, byl-li by pořadem trestního práva procesního uznán vinným, není problém, takový účet obstavit (zařídil by trestní soud skrze justiční spolupráci). Pokud by to nebyly nepravidelné platby, opravdu chcete platit měsíčně EUR 43.00 německému Gerichtsvollzieherovi za to, že se podívá na účet a napíše vám email, že na něm nic nepřibylo? A i kdyby, pokud to budou řádově tisíce / jednotky desítek tisíc českých korun, vůbec mu na to nemůže sáhnout a nesáhne.

Opět by byl potřeba advokát, protože pokud se, třeba u nás, žaluje někdo, kdo nemá české občanství, nemá na území ČR trvalý pobyt (ani skutečný pobyt), tak se nejprve musí určit příslušný soud, a protože v SRN je dána příslušnost soudního vykonavatele stejně, jako u nás příslušnost soudu, tak s tím si laik, byť by i brillantně ovládal vysokou němčinu, neporadí.